Zahrada stínů
1. 9. 2011
Kolik odešlo lidí, které jsem měla ráda,
kolikrát už jsem chtěla, nechat si z ruky hádat.
Kolik je toho, co nikdy nepřebolí?
Tolik, co zlatých klasů, v obilném poli.
Tolik je dobrého, co po těch lidech zbylo.
Co nikdy nepřebolí, mě navždy posílilo.
Stejně jako cesty v dlaních, kterými jít nechci,
stejně jak jsme silní, jsme tolikrát i křehcí.
Obracím stránky hvězdného kalendáře,
hledám ta jména, vzkazy na obloze.
V zahradě stínů, zahlédnu jejich tváře.
Jen jejich smích, zazvoní o Zem....
Komentáře
Přehled komentářů
Líbí jsemi to, moc jeto hezké
....
(párkostroj, 28. 9. 2011 20:11)Tohle to je absolutní skvost poezie....moc se mi tahle líbí.....ve druhé sloce.....třetí věta výnikající obrat.....a čtvrtá věta.....pravda pravdoucí.
Zahrada stínů
(jirka, 21. 1. 2012 18:44)