Básně...

 Rodí se z malého pramene,

 osud bez konce souzený,

 napříč časem, hledá kořeny,

 své sestry nenarozené.

Zavlní se v panenských křivkách,

 dětský copánek rozplete.

 Z Říčky vyroste plachá Dívka,

 v příběhu Ženy rozkvete.

Chlapec posbírá její krásu,

 zaprosí:"Řeko, vrať se mi:"

 Nahotou rozpuštěných vlasů,

 protéká jeho dlaněmi.

S přívěskem hada na své šíji,

 proplétá se vesnicemi.

 Umírá v dívčí symfonii,

 v živelné podobě ženy.

Zpívá si krajem nepoznaným,

 žene před sebou všechen žal.

 Bohatne, sílí vzpomínkami

 na chlapce, jež ji miloval.

Pospíchá za svým vyvoleným,

 zamilovaná poprvé.

 Běží, klopýtá o kameny,

 nohy sedřené do krve.

Zasténá v rozbouřeném Moři,

 jeho Láska bolí v ráně.

 V živlu, jemuž se Slunce dvoří

 přijímá sůl, do své dlaně.