Jdi na obsah Jdi na menu
 

Slzy Podzimu

24. 7. 2011

  Chlapec zlatovlasý,

 v kabátku z pavučinek,

 ještě spí v náruči Panny.

 

Než zezlátnou klasy,

 než Třešeň zimou zhyne,

 vystoupí z nebeské brány.

 

Na konci Plamene,

 v ohnivém kruhu Štíra,

 stává se symbolem Zlata.

 

V odkvětu kamene,

 své srdce otevírá,

 jen Zahrada je mu svatá.

 

Choulí se v Jabloních,

 závanem blízké Smrti,

 ucítí rubínovou krev.

 

Bohům se pokloní,

 proč jen, proč jste tak krutí?

 pláče do klína Vinných Rév.

 

Slabý Slunovratem,

 Střelci navrací zbraně,

 Deštěm rozetne krajinu.

 

Stárne bílým Zlatem,

 Zahrada sepne dlaně,

 Zem tone, v slzách Podzimu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování

(Anežka, 6. 6. 2021 18:33)

Ahoj,
je to moc pěkná básnička.

Odpovědět

Poklad

(Puris, 28. 11. 2011 22:26)

V slzách podzimu je Štír, to je i já, jako chlapec jsem byl bloňďák i podobně sám vidím, báseň mne moc oslovila.

Odpovědět

....

(párkostroj, 8. 9. 2011 17:26)

Sono ted tě možná překvapím,ale tohle patří podle mě k tvým největším dílům...je to nádhera,když sem to četl....tak cítím jako by se mi uklidnil průtok mé krve v žilách....normálně mě to uklidnovalo....básen se nemusí nikdy moc rýmovat,stačí vymyslet brutální obraty jako máš ty a špička poezie je na světě.

Odpovědět