na dně šuplíku
se zapomenutým
světlem
soukromý Betlém
zaprášených cest
slov bez nadechnutí
kuličky rtuti
z rozbitých proseb
modlitby bosé
před prahem vyslyšení
otevírám promlčený čas
snad vyprosím milost
a temno upadne
v zapomnění.
Komentáře
Přehled komentářů
napadlo mě strašně moc věcí. Třeba, že některý prosby můžou být jedovatý opravdu jako rtuť, taky, že modlitba by měla určitě být bosá a taky nahá, hubená a skromná, měla by prosit a ne přikazovat a určitě by neměla být podlézavá...a napsala bych ještě něco, ale to už by mě asi věřící ukamenovali...
Moje otevřený šuplíky jsou plný slov bez nadechnutí, pod tíhou ran se ohnu, ale snad i díky tomu soukromýmu Betlému, se zase vždycky narovnám...
krásná básnička, díky za počtení
:o)
Re: :o)
(rudásonja, 16. 8. 2012 10:01)
no on to byl hlavně krásný nápad z Tvé strany..to se to pak píše..
Nebo ty peněženky na Vánoce, tos mě taky inspirovala..Pecen chleba, kterej nepohladí už žádná ruka..a konečně chybující stvořitel, který si sám naběhl, protože ví, že milovat otce svého, je někdy nadlidský výkon :))))
Oni ty básničky, vlastně nejsou úplně celý moje...řekla bych, že je to ve spolupráci s Helenou Koďouskovou..
:o)
(čmelda, 15. 8. 2012 9:50)