něco si přej
11. 10. 2012
všední dny
bývají bez páteří
jako výkřik
rozbitého rána
jen obloha
zůstala obehnaná
duhovými keři
za živým plotem
slunce s mláďaty
okusuje
výhonky deště
mezi skleněnými klasy
zarůstá klíč
třináctého pokoje
hledám místo
kam zasít semena času
jsem naději o dům blíž
noc skryla tvář
a kdosi bezejména
sundavá hvězdám obojek
bývají bez páteří
jako výkřik
rozbitého rána
jen obloha
zůstala obehnaná
duhovými keři
za živým plotem
slunce s mláďaty
okusuje
výhonky deště
mezi skleněnými klasy
zarůstá klíč
třináctého pokoje
hledám místo
kam zasít semena času
jsem naději o dům blíž
noc skryla tvář
a kdosi bezejména
sundavá hvězdám obojek
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář