Prosím, nech mne věřit na Stromy
Pod tíhou života znavený
okna máš často zavřená,
své srdce otvíráš dokořán.
Prý za mne polykáš plameny,
ale vždyť já jsem spálená,
jsi ten, kdo cítí hloubku mých ran,
když mne znovu a znovu zvedáš ze země
vnímám křehkost Tvé siluety,
bydlíš jen pár kroků ode mě
a přece nás dělí nedozírné světy.
V prvním nadechnutí odmítám
Smrtelnosti bezbřehý stín.
Proč přijímám její zákony?
Mlčíš, jakobys byl Bolest sám,
Můj Bůh nepromlčených vin.
Prosím, nech mne věřit na stromy,
lidé jsou ve větru také tak bezbranní
jen sny, v přítmí korun snad žijí,
vyrostou ve světle poznání,
že cesty kterými jdeme, nepomíjí...
okna máš často zavřená,
své srdce otvíráš dokořán.
Prý za mne polykáš plameny,
ale vždyť já jsem spálená,
jsi ten, kdo cítí hloubku mých ran,
když mne znovu a znovu zvedáš ze země
vnímám křehkost Tvé siluety,
bydlíš jen pár kroků ode mě
a přece nás dělí nedozírné světy.
V prvním nadechnutí odmítám
Smrtelnosti bezbřehý stín.
Proč přijímám její zákony?
Mlčíš, jakobys byl Bolest sám,
Můj Bůh nepromlčených vin.
Prosím, nech mne věřit na stromy,
lidé jsou ve větru také tak bezbranní
jen sny, v přítmí korun snad žijí,
vyrostou ve světle poznání,
že cesty kterými jdeme, nepomíjí...
Publikoval(a): Rudá Sonja, 12.7.2011
Komentáře
Přehled komentářů
Tohle fakt nemá konkurenci,to splynutí se stromy je tak živé,že mi sono připadá,že si ze stromy někdy rozumíš víc než s lidmy a to stromy nemluví.
stromy
(la loba, 31. 8. 2011 17:50)Tuhle jsem několikrát četla a proplakala je v ní všechno Soni co cítím zařezává se mi do duše...je opravdu na úrovni těch top básníků a nemyslím tím matlaly...
.....
(párkostroj, 31. 8. 2011 19:51)