Jdi na obsah Jdi na menu
 


Toulám se

Občas mám chuť,
zůstat stát uprostřed cesty.

Jako pták bez křídel
padat
s výkřikem ke dnu.

Zbabělosti rozepnout
záchranné vesty,

přijmout Osud,
na jehož
konec nedohlédnu.

Běžím, dívám se cestou
do prázdných tváří.

Míjím lidi, kteří
zůstali
bezradně stát.

Vím, že se mi Smrt
předběhnout nepodaří,

tak se jen toulám
v uličkách
hvězdných kolonád.
Publikoval(a): Rudá Sonja, 27.7.2011
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Donne

(Donne, 17. 11. 2011 17:36)

Chtěla bych se toulat v uličkách hvězdných kolonád.

:o)

(čmelda, 2. 10. 2011 15:24)

to já mám občas chuť věřit v dobro - a pak na to dojedu... :o) Néé, :o) teda vlastně joo. Ale stejně tak často mám chuť na dobrej čaj, ticho s nohama na stole, hořkou siestu (sušenku), protože hořkej odpočinek by mi asi nechutnal.. a na spoustu jinejch (...možná i zajímavějších :o)) věcí. A pravdou je, že si to klidně dopřeju, protože můj život tu je pro mě, i když možná jenom proto, abych tu já mohla být pro ostatní. Týýý jo a víš kolikrát bylo dobře, že jsem se na svý cestě zastavila (my teď tak došlo:o)) a přešlápla si. Jen to zastavení nesmí bejt na moc dlouho, protože čas nečeká. No, ale je mi divný, že tak dlouho trvalo, než jsme se v těch "uličkách hvězdných kolonád" potkaly.. :o))